0. turnus 2021 - den třetí
Dnes ráno jsme se probudili do trošku zamračeného dne, to nám ale nepřekáželo, abychom si pěkně zacvičili s vlkem. Dopoledne jsme hráli různé menší hry v lese. A odpoledne nás král zavolal, abychom si poslechli pohádku o perníkové chaloupce. Bohužel nám do toho zase vstoupil Rumburak. V noci prý pohádkové bytosti oloupaly perníček z chaloupky a odnesly si ho do lesa. Jeníček s Mařenkou za námi přišli, že v lese potkali plačící Ježibabu, která se s nimi vůbec nechtěla bavit. Žádný perníček jim nedala a oni mají veliký hlad. Poprosili nás, jestli bychom jim mohli nějak pomoct. Vydali jsem se proto okolo “perníkové chaloupky - nyní bez perníku” směrem do lesa k pohádkovým bytostem. V lese jsme za nimi chodili a brali jim zpět perníčky. Ty jsme potom vrátili Ježibabě. Ani vám nemusím vyprávět, jak byla ráda. A hned začala zvát Jeníčka i Mařenku k ní do chaloupky. Král nás ještě poprosil, jestli můžeme zase nacvičit pohádku správně, aby se nemusela přepisovat ve Velké pohádkové knize.
Taky jsme chtěli vidět Fantomase, vymysleli jsme si, že mu pohádku přehrajeme. Ten se znenadání v podvečer objevil. Byli jsme trochu překvapení, že tady opravdu je. Ale pohádku jsme mu zahráli a on nám na oplátku prozradil, že pohádky motá Rumburak, který je ukrytý v říši lidí. A přislíbil nám pomoc s jeho dopadením. Najednou se objevilo auto, které řídil vlk a Fantomas odjel.
V noci nás probudili pohádkové bytosti v čele s Jeníčkem a Mařenkou. A pozvali nás, ať si také zkusíme posbírat Ježibabě nějaké perníčky. Ježibaba při našem loupení kontrolovala, co se jí to děje s chaloupkou. Vždycky vylezla a ptala se, „kdo mi to tady loupe perníček?” Z nacvičené pohádky už jsme ale správnou odpověď všichni znali. Museli jsme odpovědět, „to nic, to jenom větříček.” A babice zase zalezla zpět do chaloupky. Všichni jsme byli moc stateční a perníček si z chaloupky odnesli. A že byl tedy opravdu dobrý. Teď už ale zase spinkáme ve svých postýlkách a těšíme se na další den.
