3. turnus 2019 - den čtrnáctý
Nedá se tomu téměř věřit, ale je to opravdu tady. Poslední den letošního tábora. Dnes jsme vyhodnotili bodování úklidu, celotáborovou hru, vybrali nejlepšího táborníka z každého oddílu a předali dětem ceny a krásné dorty. Stává se z toho trochu klišé. Každý rok přijedeme jen proto, abychom tu byli a najednou zjistíme, že už zase musíme odjet. Milujeme tohle klišé. Dva týdny jsou pro někoho dost, pro někoho akorát, pro někoho ale málo. Pokud bych mohl mluvit za veškeré osazenstvo 3. turnusu, dva týdny nám nestačí. Nestačí nám k tomu, abychom stihli všechny hry, abychom si užili dostatečně zábavy s Vašimi dětmi, abychom prožili vše, co bychom si přáli. Jen dva týdny. Prázdniny bohužel nejsou nafukovací a tak se smiřme s tím, že víc to nebude.
Děkujeme všem letošním táborníkům za doslova kouzelných 14 dní, všem rodičům za důvěru, všem vedoucím a praktikantům za starost o děti, zdravotnicím za ošetření každé bolístky a kuchařkám za báječné jídlo. Největší díky patří Wendy a Jirkovi za to, že s nimi můžeme rok co rok jet na tohle místo - schovaný kus lesa uprostřed Vysočiny, jehož název je krátký skoro jako ten čas strávený tu. V naší Ešské hymně se zpívá - domů se nám nechce, ale musíme... Tak jako v letech předchozích roníme slzy a snažíme se nemyslet na to, že nás čeká návrat ke starostem všedních dní. Tady je čas relativní veličinou, běží tak rychle, jak my chceme, jak se bavíme, jak si hrajeme, jak si povídáme, co vše společně sdílíme. Krásná představa mít tak skutečný Hermionin obraceč času a vrátit se do času sobotního příjezdu a prožít 14 dní v Eši znovu. Bohužel, nelze.
V dalším verši Ešské hymny se píše - doufáme, že za rok se tu sejdeme. Věříme, že jsme si to všichni společně užili maximálně, jak jsme jen mohli. Doufáme, že se za rok uvidíme tady, doma v Eši.
Všem přejeme jen to nejlepší do školního nebo pracovního roku.
Váš TEAM 3. TURNUSU.
NEPLECHA UKONČENA.
